Zemědělství má s udržitelností problém, který není vidět. Chybí lidé

Udržitelnost v zemědělství, jak ji prosazuje Evropská unie, představuje složitý problém. Tento obor má zásadní dopad na životní prostředí, krajinu, biodiverzitu a vodu, a přesto se na něj často pohlíží jako na „zlobivé dítě“. Zemědělci totiž nebývají těmi, kdo bez výhrad přijímají představy politiků a úředníků. O tom, jaké výzvy nyní zemědělství čelí, hovořil na Euro Business Breakfast náměstek ministra zemědělství Miroslav Skřivánek. Ten není jen politikem, ale i zkušeným hospodářem – na Šumpersku vedl ekologickou farmu o rozloze přibližně 1 000 hektarů a zároveň působí jako pedagog na zemědělských fakultách univerzit.

---

Hned v úvodu svého vystoupení upozornil, že udržitelnost není pouze otázkou ekologie nebo etiky, ale i lidských zdrojů. „Zemědělství má velký problém s udržitelností. Je to problém, který není vidět, ale je velmi znát. V oboru pracuje jen asi 2,5 procenta práceschopné populace. Jde o generační výměnu – prostě nejsou lidé. A to se dotýká i ochrany životního prostředí. Všechna opatření, která politici a úředníci vymyslí, musí někdo v praxi realizovat – zabránit erozi, zatravnit půdu, zavádět krajinné prvky, přizpůsobovat zemědělské systémy rostoucím nárokům spotřebitelů. Ti nechtějí živého kapra před obchodem, ale klidně si koupí krůtí řízek, který přiletěl z Brazílie. Takže si musíme položit otázku: Co vlastně společnost chce? Opravdu jí záleží na udržitelnosti? Chce řešit problémy zemědělství? A stojí společnost za českými zemědělci?“ poukázal Skřivánek.

Částečným řešením nedostatku pracovních sil může být robotizace a automatizace. Ty však nestačí – současně se na zemědělství kladou stále vyšší požadavky vyplývající z politických programů. Jde například o ochranu životního prostředí, snižování stavů hospodářských zvířat, omezování zemědělských ploch či podporu malých farem a ekologického hospodaření. Skřivánek však zdůraznil, že změny přicházejí postupně. „Vláda nedávno schválila návrhy zákona o rodinném hospodaření, které usnadní předávání farem dalším generacím. Je to malý krok správným směrem,“ uvedl náměstek.

Osobně se drží zásady hospodařit tak, aby se za svou práci nemusel stydět. „Byl bych rád, kdyby to bylo krédo celého českého zemědělství. Aby se nemusel stydět hospodář, konzument, ale ani zvíře či rostlina na poli,“ nastínil svou vizi. Pomoci tomu má i další záměr vlády – postupný přechod od chemických hnojiv k organickým a rozumnější nakládání s přípravky ona ochranu rostlin. Podle Skřivánka se daří i rozvoj precizního zemědělství. „Ministerstvo zemědělství nově podporuje moderní technologie, například pro monitoring závlahy, jako jsou skenery, přímé dávkovače bez zbytečných rozstřiků,“ přiblížil.

V závěru své řeči pak položil otázku širšího významu biopotravin. „Proč si je kupujeme? Kvůli vlastnímu zdraví? Nebo aby se kráva v chovech měla lépe, šla na pastvu a viděla slunce? Aby se nemuselo tolik stříkat a včely mohly létat po krajině? Ve skutečnosti je to všechno dohromady. A nakonec kvalitní výrobek v sobě nese celé toto know-how. Děláme to pro své zdraví, pro naši obec, pro okolní krajinu. A to dává smysl,“ uzavřel Miroslav Skřivánek.