Vodojemy pomáhají stabilizovat energetickou síť. Oxid uhličitý zachycený na zdrojích dálkového tepla lze zase využívat pro výrobu paliv či hnojiv. V udržitelnosti je zkrátka vše propojeno a chytrými řešeními lze dosahovat nečekaných efektů, jak na Euro Byznys Breakfast předestřel Rostislav Čáp, ředitel pro udržitelnou strategii a veřejné záležitosti ve střední a východní Evropě ve společnosti Veolia.
Společnost Veolia je v myslích lidí spojena především s péčí o vodu a její distribucí, nicméně záběr firmy je o poznání větší, a tak je i víc oblastí, kde lze dekarbonizovat. Tou hlavní je samozřejmě energetika. Společnost si podle Rostislava Čápa stanovila cíl do roku 2030 ušetřit více než milion tun CO2. „Měníme palivový mix, přecházíme z uhlí na biomasu, sázíme na tuhá alternativní paliva, bioplyn, zemní plyn a chceme maximálně využívat tepelná čerpadla. Na našich provozech využíváme fotovoltaické elektrárny pro naši potřebu, tedy nechceme tím zatěžovat síť. V Praze naopak pracujeme na stabilizaci přenosové soustavy tím, že umíme načasovat čerpání do vodojemů tak, abychom optimalizovali zatížení sítě,“ uvedl Čáp.
Veolia i do budoucna počítá s distribucí dálkového tepla, a to z toho důvodu, že po dekarbonizaci bude dalším krokem zachytávání CO2, které je podle Čápa výhodnější na centrálních zdrojích než na zdrojích dislokovaných. „Evropská komise plánuje zpoplatnit i malé zdroje CO2. My chceme zachycený uhlík dále využívat, například pro výrobu paliv, ve stavebnictví, máme projekt na výrobu hnojiv a podobně,“ naznačil další směr manažer Veolie.
Vzhledem k teplotním výkyvům se společnost zabývá i možnostmi distribuce chladu, a tak se stala prvním provozovatelem sítě chladu v Česku, které spustila v Ostravě. „Princip je stále stejný jako u klimatizace nebo chladničky. Z hlediska úspor proti lokalizovaným klimatizacím záleží na rozvodu a následném využití, ale dá se říci, že se pohybuje okolo 20 procent. Výhodou jsou i podstatně nižší náklady na údržbu a provoz centrální sítě chladu,“ vysvětlil Čáp.
V hledáčku Veolie je rovněž oblast odpadového hospodářství. Ačkoli toto téma nelze redukovat jen na otázku recyklace plastů, stále jde o nejpalčivější otázku. Podle Čápa je pro úspěšnou recyklaci podstatná čistota plastového odpadu. „Nesmí obsahovat další materiály, jako je kov, sklo, papír. My jsme jedni z mála, kdo dokáže recyklovat i solární panely na jednotlivé složky, ale vždy záleží, v jakém stavu se k vám ten materiál určený k recyklaci dostane. Když recyklovat nejde, děláme z něj alternativní palivo, aby byl využit alespoň jako zdroj energie,“ uvedl Čáp.
V této souvislosti dodal, že budoucnost spaloven pojatých jako zařízení na energetické využití odpadu není ohrožena, a to kvůli přísným emisním limitům. „Ta pravidla jsou dnes nastavena tak přísně, že to, co z komínů vychází, je v některých parametrech čistší než okolní vzduch.“
Jak zmíněno výše, Veolia je dlouhodobě spojena především s vodou. Z pohledu udržitelnosti hospodaření s pitnou vodou je základem snižovat ztráty v rozvodu. V tom má firma alespoň v metropoli splněno. „V Praze jsme na 13 procentech, což je technické minimum. Dostat se níž by stálo obrovské množství peněz. Kde jsou větší mezery, to je zpětné využívání odpadní vody. Existují technologie, které dokážou odpadní vodu vyčistit na kvalitu odpovídající pitné vodě. V nižší kvalitě se dá využít k závlahám nebo v průmyslu. Takže tady vidím jistý deficit,“ konstatoval Čáp.
Kommentare