Co mají společného duševní zdraví a udržitelnost? Podle psycholožky a psychoterapeutky Roksany Táborské mnohé. Bez duševního zdraví není možný žádný rozvoj, ani ten neudržitelný, natož udržitelný. Pozitivní zpětná vazba je tu navíc vzájemná. „Existují výzkumy, které ukazují, že pro-environmentální chování zvyšuje životní spokojenost a snižuje stres,“ uvedla Táborská v podcastu Trendy v udržitelnosti, který vzniká ve spolupráci INFO.cz a projektu [ta] Udržitelnost.
Celý rozhovor si můžete pustit nebo poslechnout v audio verzi také na TOMTO odkazu.
Na první pohled se může zdát, že duševní zdraví s tématem udržitelnosti příliš nesouvisí. Opak je ale pravdou. Duševní zdraví je podmínkou udržitelného chování. „Pokud někdo postrádá duševní pohodu, nemá kapacitu, chuť a ani motivaci starat se o druhé či o své okolí nebo planetu,“ předkládá jednoduché vysvětlení psycholožka. Dodává k tomu však rozměr, který již není tak zřejmý. „Zároveň vidíme, že i planeta a příroda má samozřejmě vliv na nás, naši mysl a duševní zdraví. Teď se hodně mluví o environmentálním žalu, takže se to hodně řeší a už to není otázka jedinců, ale stává se z toho téma společenské a ekonomické, stejně jako udržitelnost,“ zmiňuje Táborská v podcastu, který vzniká ve spolupráci INFO.CZ a projektu [ta] Udržitelnost.
Důraz na péči o duševní zdraví se pomalu dostává i do slovníku politiků a je jistá naděje, že nezůstane jen u slov. „Skutečně se více mluví o tématu duševního zdraví, i v souvislosti s pandemií a s tím, že je potřeba nějakých strukturálních změn a implementací širších rámců do politik států, firem i jedinců. Ostatně čísla z posledních dob naznačují, že duševní nepohoda se zvyšuje,“ komentuje Roksana.
Toto komplikované téma má samozřejmě i svou ekonomickou stránku, protože i dopad úrovně duševního zdraví na veřejné rozpočty se dá vyčíslit. „Nedávno jsem byla na konferenci v Slovinsku k prevenci sebevražd, kde měli spočítáno, kolik peněz by stály preventivní programy a nakolik se vyplatí do nich investovat,“ říká psycholožka.
Omezme spotřebu
Podle Táborské se udržitelnost a dobré duševní zdraví ovlivňují navzájem. „Udržitelný životní styl může pozitivně ovlivňovat psychickou pohodu, protože nám může dodávat jistou smysluplnost v tom, že je možné mít částečně věci pod kontrolou. Nějakou změnou mohu pomoct i svému okolí. Existují výzkumy, které ukazují, že pro-environmentální chování zvyšuje životní spokojenost a snižuje stres. Je to také výraz aktivnějšího přístupu k životu, což též koreluje s životní spokojeností. Další věc je, že když omezíme konzum, snižuje se míra chaosu a rozhodovací paralýza v našich životech. Rozhodně to přispívá k tomu, abychom se cítili lépe a je tam i potenciál spojení s nějakou komunitou, podobně smýšlejícími lidmi,“ vypočítává přínosy Roksana a dodává, že aktivní přístup je vhodnou strategií i v potírání environmentální úzkosti, protože ta je spojena s pocitem bezmoci a viny.
Přestože se Roksana Táborská nerada na společnost dívá „generační optikou“, v tématu udržitelnosti ze své praxe jisté rozdělení eviduje. „Znám případy mladších klientů, kteří s tímto tématem jdou do terapie, zatímco u těch starších tomu tak není. Může to být tím, že si o tom víc čtou a jsou tedy více u zdroje, což potom může vyvolávat úzkosti,“ uvádí.
Roksana Táborská, Terapeutický přístav a moderátor Jaroslav Kramer
V byznysu spíše tabu
Téma duševního zdraví už není okrajovou záležitostí ani v byznysu. Na druhou stranu podle loňského průzkumu Deloitte je pro většinu mladých Čechů představa rozhovoru s nadřízeným o stresu či duševní (ne)pohodě stále spíše tabu, ačkoli jsou na tom hůře než jejich vrstevníci v zahraničí. Podle Táborské se absencí takové debaty firmy připravují o hodně. „Je to škoda, protože komunikace je možná a prospěšná. Ve hře může být pocit bezpečí, ukotvení zaměstnance ve firmě. Když se cítí dobře, bude loajální a produktivní, bude prospívat celkovému prostředí v té firmě. Cenný je i pocit být vyslyšen, vědět, že je respektována má jedinečnost,“ argumentuje Roksana Táborská.
Sama psychoterapeutka však uznává, že vyjít s tématem na světlo a svěřit se nadřízenému není snadné. „Záleží, co si mi děje, kde pracuji, jak je to nastavené, zda je to bezpečné, tedy zda se to dozví celá firma, nebo to bude důvěrné, a podobně. Podstatné je vymezit si své hranice a začít obecněji, ale pokud jde o něco závažnějšího, určitě doporučuji spolupráci s psychologem či terapeutem, s nímž se dá vymyslet strategie té komunikace,“ nabádá Táborská.
V dnešní době personální nouze by manažeři měli dbát na psychické zdraví svých týmů obecně. Patří tam i prevence vyhoření zaměstnanců. „Vyhoření má několik fází. V té poslední se jedná o úplnou rezignaci, která může být spojena s depresí či úzkostmi. Ale prvními příznaky může být třeba změna ve výkonu, náhlý ale dlouhodobější pokles zájmu o práci, ten člověk se může zdát unavenější, podrážděnější, sociálně odtažitý. Opakuje, že už nemůže, že se těší na volno a podobně,“ poskytuje tipy psycholožka.
Ze své praxe zná případy firem, které toto berou vážně. Mají k tomu dobrý důvod související právě s napjatou situací na trhu práce. „Vnímám pozitivně, že je o to zájem. Ne si něco odškrtnout, ale skutečně potíže řešit, protože firmy vidí, jak jim odcházejí zaměstnanci, vidí, že tam je nějaká potíž, s níž potřebují pracovat a řešit ji,“ dodává Roksana Táborská.
S jakými obtížemi zaměstnanců v oblasti duševního zdraví se Roksana ve firmách setkává nejčastěji? Nakolik může současná vlna duševní nepohody mladé generace ovlivnit jejich budoucí profesní kariéru? A co se rozumí pod termínem „kontinuum duševního zdraví“? I to se dozvíte v podcastu Trendy v udržitelnosti.
Comments