Český průmysl projevuje z udržitelné transformace leckdy frustraci. Lze to chápat a některé požadavky bude třeba korigovat tak, jako se to začíná dít v automobilovém průmyslu, říká Alice Machová z EY v podcastu Trendy v udržitelnosti, který vzniká na Info.cz ve spolupráci s projektem [ta] Udržitelnost. V principu jde ale podle ní o to, aby firmy celou změnu správně uchopily. Pak se mohou vézt na vítězné vlně.
Rozhovor s Alicí Machovou, EY
Jde o zásadní společenskou transformaci, která představuje mnohé výzvy a vzbuzuje různá očekávání. K naplnění jejích cílů bude třeba řada vynalézavých řešení. „Problém je, že tato představa nám často nastavuje velmi vysoko mentální laťku. Přitom je potřeba, aby firmy pochopily, že nejsou vždy nutné převratné nápady. Spíše jde o to udržitelnost správně byznysově uchopit,“ uvedla Alice Machová v podcastu, který vzniká ve spolupráci s projektem [ta] Udržitelnost. Příkladem může podle ní být česká firma, která dělá hliníkové profily s nízkou emisní stopou. Má velký úspěch v západní Evropě u developerů, kteří staví nízkoemisní budovy a po podobných materiálech prahnou. „Díky tomu, že se tato firma udržitelnosti správně chopila, velmi se jí daří,“ řekla Alice Machová.
V praxi se ale spíše setkává s frustrací českého průmyslu, pro kterou má leckdy pochopení. Udržitelná tranzice totiž některá odvětví staví do složité pozice, protože na kladené požadavky občas ještě neexistují odpovídající řešení. „Jako se nyní korigují cíle v automobilovém průmyslu, tak bude podle mě velmi důležité, aby se korigovaly nároky a podpořily nezbytné inovace i v chemickém průmyslu a dalších oborech, které vnímají, že ty podmínky jsou pro ně velmi složité. Myslím si, že poslední, co chceme, je, aby průmysl z Evropy zmizel,“ uvedla expertka, která je v české pobočce EY vedoucí partnerkou poradenství v oblasti CFO agendy a udržitelného rozvoje.
Zvládnout tlak na udržitelnost znamená vypořádat se s celou řadou regulací. V běžném provozu s danými kapacitami to mnohdy není jednoduché. Alice Machová radí začít včas a dát věcem správnou prioritou. Nový úkol, kterým byznys žije asi nejvíce, je vydávání ESG reportů, v nichž mají podle směrnice CSRD podniky zevrubně předestřít, jak si v udržitelnosti stojí. Tato povinnost na ně dopadá postupně a hlavní vlna reportování by měla nastat v roce 2026 za rok letošní. „Vždy říkáme, že firmy, které budou poprvé reportovat za rok 2025, by si v ideálním případě už na roku 2024 měly vyzkoušet, co to pro ně znamená, aby to poprvé a na čisto nedělaly, až když musí,“ uvedla Alice Machová.
S přípravou reportu není radno otálet, protože se říká, že jen úvodní proces dvojí materiality, v němž firma vyhodnocuje pro ni klíčové oblasti udržitelnosti, může trvat i měsíce. Alice Machová ale míní, že podniky už jsou celkově poučenější v tom, jak se k nové povinnosti postavit. „Takže ano, zabere to čas, ale ten už se výrazně zkrátil a řekla bych, že měsíc může být klidně rozumný časový horizont. Na druhou stranu bych ráda varovala ty, kteří si myslí, že to od stolu udělají za týden. To určitě není správný přístup,“ uvedla.
Alice Machová, EY a moderátor David Mařík
Reportování podle ní každopádně nemusí být tak velkou zátěží, jak se nyní může jevit. Jednak se plánují některé změny, jež mají firmám ulevit. Zanedlouho by měly být zveřejněny informace k takzvanému Omnibusu, jehož cílem je právě zjednodušení reportingových povinností. Rovněž se hovoří o úpravě parametrů, které určují povinnost firmy zprávu o udržitelnosti vydávat. Omnibus je tak netrpělivě očekáván, může totiž mimo jiné výrazně snížit počet společností, které měly reportovat za rok 2025 poprvé.
Za druhé mohou být při tvorbě zpráv výrazně nápomocny technologie. „Už dnes jste s pomocí umělé inteligence schopni vytvořit různé reporty na lusknutí prstu. Zatím ještě ne podle směrnice CSRD, protože takových reportů moc není, aby se umělá inteligence měla kde učit. Ta doba ale také přijde, podobně jako velmi rychle přichází do financí, kdy zpracování reportů už nebude otázka týdnů,“ předestřela expertka EY.
Také doporučila pojmout zavádění směrnice CSRD jako velký projekt, který má svého šéfa, jenž vše řídí. V souvislosti s udržitelností vzniká ve firmách nová funkce ESG manažerů, kteří mívají reálně různá postavení a kompetence. „Na tohle téma už vyšla spousta knížek, jaká je vlastně role chief sustainability officera. Myslím si, že ta role je velmi důležitá a velmi náročná. Aby mohla fungovat, potřebujete být skutečně součástí vedení firmy, abyste byl u stolu, když se věci rozhodují, měl svůj rozpočet a mohl dění ovlivňovat,“ nastínila svůj pohled Alice Machová. Na druhé straně ne každá firma podle ní takového člověka potřebuje. Ideální stav totiž je, pokud se principy udržitelnosti daří zakomponovat do běžné činnosti podniku, ať už jde o nákup, výrobu či prodej, a za své si to vezmou lidé, kteří mají tyto oblasti na starosti.
Dopadají povinnosti, jako je povinný ESG reporting, na firmy i jinde po světě, nebo je Evropa v tomto snažení osamocena? Proč je evropská taxonomie „skvěle vymyšlena“ a co je hlavní problém jejího použití v praxi? Jak v Česku fungují specifické nástroje pro financování udržitelnosti? Sledujte celý rozhovor s Alicí Machovou.
Celý rozhovor si můžete pustit nebo poslechnout v audio verzi také na TOMTO odkazu.
Comentários