Pokud podniky nebudou vyhodnocovat rizika plynoucí z klimatických změn, nemají šanci v konkurenčním prostředí obstát, soudí expert na udržitelné financování v Evropské komisi Martin Špolc. Častým tématem současných diskusí ohledně přechodu k udržitelnému hospodářství je správný poměr regulací a pobídek a také zjednodušování některých pravidel týkajících se taxonomie a ESG reportingu, uvedl na květnové Euro Byznys Breakfast.
Končící Evropská komise si na počátku svého mandátu stanovila jako klíčovou prioritu Green Deal. Po právě proběhlých volbách do Evropského parlamentu, po nichž přijde nová Komise, začal být ve veřejné debatě patrný jistý posun v akcentu od udržitelnosti k zachování konkurenceschopnosti. Tyto dva cíle ale nejsou v rozporu, soudí Martin Špolc, který vede oddělení udržitelného financování v generálním ředitelství pro finanční služby EK. „Těžko se bavit o konkurenceschopnosti, aniž by podniky zvažovaly rizika, která plynou z klimatických změn a zhoršování životního prostředí. Pokud je ve středně- a dlouhodobém horizontu zvažovat nebudou, těžko budou konkurenceschopné,“ upozornil jeden z nejvýše postavených Čechů v bruselských strukturách na květnové Euro Byznys Breakfast, která se věnovala vizím udržitelné budoucnosti.
Martin Špolc je si přitom vědom zvýšených krátkodobých nákladů, které pro firmy znamená povinnost nefinančního reportingu, a nediví se ani kritice, která evropský přístup staví do kontrastu s americkým zákonem Inflation Reduction Act (IRA) z roku 2022. Ten kombinuje granty, půjčky a daňové úlevy a láká firmy a investory do Spojených států. „Poměr regulace a pobídek podporujících přechod ke klimatické neutralitě je naprosto zásadní a dá se očekávat, že to bude to významné téma i v dalších letech,“ uvedl. Předpověděl přitom, že není třeba se obávat další vlny regulací. "To nejtěžší, což byla transparentnost, se již udělalo,“ zdůraznil.
Na otázku, kolik celá transformace evropského hospodářství bude stát, Špolc odpověděl, že bychom se také mohli ptát, kolik bude stát, když nic neuděláme. „Dosud finanční sektor financuje ekonomiku, která povede k oteplování zhruba o tři stupně Celsia. Víme, jaké ekonomické dopady to bude mít na firmy, jejich finanční výsledky, finanční stabilitu a tak dále. Takže s tím se musí něco dělat. My pracujeme s číslem 700 miliard eur dodatečných investic ročně nad to, co už je naplánováno. Máme veřejné peníze, ale očekává se, že většina přijde z privátního sektoru. Finanční sektor tvrdí, že peníze má a je připraven je investovat, ale potřebuje větší transparentnost od společností, které financuje. Kromě toho si vyžádal taxonomii, která umožní vnést jasno, co je udržitelné, a další nástroje, jako například standard zeleného dluhopisu nebo klimatické indexy." Cílem rámce udržitelných financí je mimo jiné usnadnit komunikaci mezi firmami a finančním sektorem o financování investic a technologických inovací, které jsou zásadní pro přechod k udržitelnosti.
Špolc má za to, že financování projektů podle taxonomie ve velkých zemích Evropy funguje. „Zatím není jasné, zda a jak to funguje ve střední Evropě, ale například z Německa, Francie, Itálie a Španělska máme velmi povzbudivá data. To jsou fakta, ne mé přání. Velké kotované společnosti i v těch nejnáročnějších odvětvích pro dekarbonizaci mají zhruba 20 procent svých investic v souladu s taxonomií. To je velmi působivý signál pro investory,“ řekl Špolc. Podle čerstvých dat za poslední dva roky se jedná až o 440 miliard čerstvých eur napumpovaných do udržitelných investic. Stejná kolonka za Česko, v níž se „krčí“ dvě miliardy eur, naopak není zatím příliš povzbudivá.
Celé agendě kolem ESG reportingu a taxonomie by podle Martina Špolce prospělo zjednodušení, které by snížilo administrativní zátěž, jež v řadě případů způsobuje firmám „bolehlav“. V případě taxonomie je největší výzvou zhodnocení, zda-li jsou hospodářské aktivity firem v souladu s detailními kritérii zhodnocení. „Některé věci jsme mohli napsat jednodušeji, některé jsme nemuseli psát vůbec. A to zejména pokud se týká principu Do Not Significant Harm (nezpůsobovat významné škody), který stanoví, že daná hospodářská činnost nesmí ohrozit buď klimatické cíle nebo jiné cíle v ochraně životního prostředí. Aplikace tohoto principu v praxi v řadě případů způsobuje dost problémů a nejasností,“ vysvětlil Špolc.
V Evropské komisi proto bylo spuštěno několik programů na podporu implementace ESG standardů a taxonomie do firemního prostředí, což může pomoci podnikům, které dosud na tomto poli mnoho nepodnikly, a přitom se na ně vztahuje povinnost nefinančního reportingu.
Ačkoli nekotované malé a střední podniky nefinanční zprávy vydávat nemusejí, mají nepřímé náklady spojené s dotazníky, které jim zasílají jejich větší odběratelé. „Proto se teď snažíme vytvořit jednotný dotazník, který těmto subjektům umožní dobrovolně reportovat úplné minimum, které bude zároveň maximem. Tyto informace by poté mohly využít banky a velcí odběratelé pro splnění svých regulatorních požadavků. Měly by také malým a středním firmám napomoci k lepšímu přístupu k financování. To by umožnilo například malé firmě, která dodává součástky do elektrického auta, lépe a bez jakékoliv nové administrativní zátěže získat zelené financování," vysvětlil Martin Špolc.
Pro Česko představuje Green Deal velkou příležitost proto, že je zde velký podíl energeticky náročného průmyslu. „Málo se ví, že taxonomie a další nástroje se nesoustředí na to, co už zelené je, ale na sektory, které se teprve mají zazelenat v průběhu času, a na to, aby k tomu mohly získat financování,“ podotkl expert Evropské komise.
Comments