Násilí, které je motivováno předsudky pachatele vůči nezměnitelné osobnostní charakteristice oběti, nese přídomek předsudečné. Obvykle jsou jeho terčem různé menšiny, ale ve svém důsledku je vážnou hrozbou pro celou společnost. "Vždycky to tak bylo a uvědomovala si to už první republika. Určité legislativní zpracování předsudečného násilí najdeme v tehdejším v zákoně na ochranu republiky. Přísněji se trestaly trestné činy motivované národnostní nesnášenlivostí," řekl v živém streamu Trendy v udržitelnosti Dušan Vaněk, sociální pracovník organizace In Iustitia, která se předsudečným násilím a jeho prevencí zabývá.
Tomuto nebezpečnému jevu je podle něj třeba věnovat zvláštní pozornost, protože má mnohem širší důsledky, než se na první pohled může zdát. Za prvé je to dopad na konkrétní oběť, kdy tento druh násilí zasahuje přímo identitární součást její osobnosti a je kvůli tomu mnohdy ničivější než řada jiných druhů agrese. "Mnohem častěji dochází k rozvoji posttraumatické stresové poruchy," uvedl Dušan Vaněk. Pak je třeba zmínit dopady na další nositele stejné charakteristiky. Když totiž někdo čelí útoku třeba proto, že je gay, ostatní gayové mohou oprávněně cítit obavy, aby je nepostihlo to samé. Za třetí je tu vliv na celou společnost. "Neřešenými incidenty předsudečného násilí hrubne, dochází k prohlubování sociálního ohrožení a rozpadu sociálního smíru. Výsledkem mohou být hlubší nepokoje," nastínil Vaněk.
V Česku jsou terčem předsudečného násilí různé skupiny obyvatel. Stálicemi na čele smutného žebříčku jsou bez ohledu na aktuální dění Romové a Romky nebo LGBT+ lidé. K tomu přibývají další skupiny na základě různých událostí. Například po roce 2015 se v souvislosti s obavami z migrační krize dostali do nechtěného popředí lidé z Blízkého východu nebo obecněji muslimové. "Po roce 2022, kdy začala válka na Ukrajině, jsou to u nás jednoznačně Ukrajinci a Ukrajinky, na které je předsudečně útočeno ve výrazně vyšší míře než kdy dřív," zmínil Dušan Vaněk. Ale jsou tu bohužel i skupiny, které jsou rovněž terčem předsudečného násilí dlouhodobě, ale odhalují to až novější výzkumy. Jde například o lidi bez domova nebo lidi s hendikepem. "Z výzkumu, který jsme v In Iustitii dělali před dvěma lety, jsme zjistili, že polovina lidí se zdravotním postižením má zkušenost s nějakým násilím a z té poloviny 70 procent uvádí, že byli napadeni právě proto, že mají zdravotní postižení," přiblížil děsivou realitu Dušan Vaněk.
Celkově se ale podle něj nedá říct, že je předsudečné násilí na vzestupu, protože nejsou k dispozici věrohodná data, která by to dokládala. Možná se o něm spíše víc mluví, stalo se významnějším společenským tématem. Stejně tak nelze z tohoto jevu vinit rozvoj komunikačních technologií, jako jsou internet a sociální sítě. "Může ovládnutí ohně za to, že se z lidí začali stávat žháři? Já si myslím, že ne," řekl sociální pracovník In Iustitie.
Protože nejlepší je problémům předcházet, je i v případě předsudečného násilí prvořadá prevence. Těžko ji lze žádat po samotných obětech, které jsou terčem ataků prostě proto, že jsou tím, kým jsou. "Můžeme ale preventivně působit jako společnost na celé škále různých pozic, jako je vzdělávání, výchova, osvěta, legislativa, aby to opravdu v reálu fungovalo tak, že projevy předsudečnosti nechceme tolerovat, pachatele jsou stíháni a trestáni," uvedl Vaněk. Právě legislativa má však podle něj mezery, protože úprava této problematiky je roztříštěná a schizoidní. Český právní řád například rozpoznává předsudečnou homofobní, transfobní nebo ablistickou pohnutku – tedy násilné činy proti lidem se zdravotním postižením – na úrovni přestupku, ale u trestných činů už je trestní zákoník vůči těmto pohnutkám slepý. "Je ovšem nutné říct, že aby mohla vzniknout legislativa, kterou se třeba my snažíme prosazovat, je k tomu zapotřebí naprosto nehmatatelná změna v uvažování společnosti a její reprezentace, která začne chápat potřeby obětí a ohrožených skupin, vezme si tohle téma za své a posune jej v žebříčku priorit někde z bodu 5032 na vyšší místo," zdůraznil Dušan Vaněk.
Co mohou proti předsudečnému násilí dělat firmy a jak může konkrétní oběti pomoci každý z nás? Jsou Češi k předsudečnosti více náchylní? Jak moc se tento jev přelévá z verbální roviny v online světě do fyzických ataků? Sledujte celý rozhovor s Dušanem Vaňkem.
Bình luận