Občas je dobré všechny klíčové ukazatele výkonnosti někam zahodit a dělat i srdcovku, která se vám do žádných reportovacích políček nevejde. Protože o to víc vás to baví a ve výsledku často dosáhnete mnohem víc, říká Zuzana Holá, ředitelka korporátní komunikace ve Vodafone Czech Republic a držitelka ocenění Czech Sustainability Leader 2024. Po vyhlášení výsledků ji na konferenci ESG Leadership 2024 krátce vyzpovídal Jaroslav Kramer.
V rámci udržitelnosti jste dosáhla jedné z nejvyšších možných poct. Jak se cítíte?
Strašně moc si toho vážím. A teď to nemyslím jako frázi, opravdu mě to až dojímá, že si někdo uvědomuje, jak moc náročná je práce, kterou děláme my všichni. Takže si myslím, že tu cenu bychom měli dostat nejen všichni, co tady jsme, ale všichni, kteří se zabývají něčím podobným. Já děkuji všem, kteří pro mě hlasovali.
Mezi finalisty letošního ročníku Czech Sustainability Leader byli generální ředitelé, ředitelky, zakladatelé firem. Vy jste v tomto ohledu byla trošku výjimkou. Vnímáte to jako pozitivní signál, že člověk dokáže změnit velké věci, i když nutně není zakladatelem nebo generálním ředitelem?
Takhle jsem o tom nepřemýšlena. Mně se velmi líbí, že další finalisté, ale i spousta jiných, kteří něco založili a něco mění, do toho takhle odhodlaně jdou. Řeknou si: já už toho mám plné zuby a prostě to vezmu do svých rukou. Moje role je vlastně schizofrenní. Můžu si říkat, že je skvělé dělat pro dobrou firmu. Na druhou stranu někdy můžete mnohem víc udělat ve firmě, s níž jste teprve na začátku. Takže z tohoto pohledu je dobré uvědomovat si, že jsou důležité obě role – tahounů na čele, ale pak i lídrů někde na středních příčkách, kteří se snaží přesvědčit spousty těch, jimž se do změn třeba tolik nechce anebo mají jiné cíle.
Vy jste to už naznačila, ale vnímáte, že lidé možná považují vaši cestu za jednodušší díky tomu, že pracujete ve společnosti, která na udržitelnost klade důraz?Pracuje se mi tam dobře, to samozřejmě. Na druhou stranu občas zažívám opačný extrém, kdy si velká část firmy myslí, že mám hotovo a proč pořád otravuji s něčím dalším. Nebo přicházejí s věcmi, které jsou super, ale jsou to drobnosti, na které prostě nemám kapacitu, a pak jsem vlastně já ta nejméně udržitelná ve firmě. Čili to je taky taková dvojrole.
Pokud manažeři či manažerky chtějí začínat v prostředí, které není udržitelnosti příliš nakloněno, co byste považovala ze své zkušenosti za základní kroky, jak to téma vůbec dostat na stůl?
Kdo mě zná, tak ví, že já na to jdu přes lidskou rovinu. Ono je potřeba i ve firmě, která je hodně daleko, pořád to téma někam posouvat. Myslím si, že k tomu je nezbytné mít určité profesní dovednosti, a hlavně jistá osobnostní nastavení. Když začnu s těmi druhými jmenovanými: musíte být neústupní, musíte být velmi odolní, musíte dosáhnout toho, aby z vás firma cítila přesvědčení, že to děláte, protože tomu věříte. A pak je to o takové zdravé vyváženosti srdce a racia, protože potřebujete obojí. Když chcete s firmou pohnout, tak samozřejmě musíte víc využívat racio. Musíte pracovat s daty, bez toho ani ve Vodafonu s ničím nepohnete. Na druhou stranu musíte být schopni kompromisu a chápat i byznys, nemůžete jít přes mrtvoly.
Vím, že se asi úplně nechcete takto veřejně chválít, ale pojďme vybrat nějaké příklady, kdy vaše rozhodnutí mělo pozitivní dopad na udržitelnost, ať už v jakémkoliv směru...
Já jsem mluvila o datech, ale znovu chci zopakovat, že je důležité i to srdce. Aby to celé člověka neumořilo, je dobré občas všechna KPI někam zahodit a dělat i nějakou srdcovku, která se vám do žádných reportovacích políček nevejde. Protože o to víc vás to baví, těší a ve výsledku často dosáhnete mnohem víc než v těch měřitelných disciplínách. Jedna taková z mých srdcovek je Charta proti domácímu násilí a všechno to, co se spolu s dalšími firmami a dnes i s Úřadem vlády povedlo změnit. My jsme jako Nadace Vodafone už nějakou dobu měli aplikaci na pomoc obětem domácího násilí, školili jsme, dělali jsme osvětu. Ale pořád se to šířilo relativně pomalu. A pak přišla Ikea, která měla na toto téma spot v televizním prime time. Najednou všichni mluvili o její iniciativě. To bylo v každém případě skvělé, ale najednou vás napadne: když nedostanu čas v prime time, protože ho jako nadace nezaplatím, tak je vlastně škoda celé té práce. A z této zkušenosti pramení poučení nejenom dělat srdcovky, ale zároveň se nebát a nevzdávat se. My jsme se s Ikeou spojili a řekli jsme si: pojďme se vykašlat na vlastní PR a dělejme něco společně, protože společně jsme silnější. Já za to partnerství všem z Ikea moc děkuji, protože dnes o tři roky později máme Chartu proti domácímu násilí, kterou podepsalo 21 signatářů a zítra k ní přistupuje skoro celá státní správa. Takže je vidět, že společně dokážeme posunout celý systém.
Comments