Hledání cest k udržitelné budoucnosti

Výzvy spojené s transformací energetiky, možnosti financování dalekosáhlých změn ekonomiky nebo příklady konkrétních udržitelných inovací. To a mnoho dalšího bylo náplní první letošní Euro Business Breakfast. Pozvání přijali například ministr průmyslu a obchodu Lukáš Vlček či ekonomický poradce Zastoupení Evropské komise v České republice Josef Schwarz.

---

Každá civilizace stojí a padá s energií, která ji pohání. Evropa se rozhodla svou energetiku výrazně proměnit, aby dosáhla její dekarbonizace. Důsledkem jsou, alespoň zatím, vysoké ceny energií, k nimž ovšem přispívají i geopolitické faktory. Tento stav každopádně nesvědčí konkurenceschopnosti evropských firem. Výrazně se to dotýká i průmyslového Česka, jak hned v prvním panelu přiznal ministr průmyslu a obchodu Lukáš Vlček. „Je pravda, že Česko má dlouhodobě vysoké ceny energie, především z důvodu toho, že se do energetiky více než dekádu pořádně neinvestovalo. S nástupem Starostů na MPO jsme proto rozjeli rekordní investice a v současné situaci se snažíme pomáhat tuzemskému průmyslu, který je bohužel energeticky náročnější, než je tomu v jiných evropských zemích,“ uvedl.

Základní cestou, jak pozvednou konkurenceschopnost domácí ekonomiky, je podle něj modernizace. „Česká republika je výrazně podfinancovaná nejen v oblasti energetiky, ale i dopravní infrastruktury, datových sítí a především lidských zdrojů. To znamená, že výraznou modernizací musí projít celá naše společnost," prohlásil Vlček.

Udržitelná transformace energetiky znamená zejména odchod od uhlí. Budoucí český energetický mix mají tvořit zhruba půl na půl jádro a obnovitelné zdroje. Nové jaderné bloky však nebudou spuštěny dříve než v druhé polovině třicátých let. Uhelné zdroje mají být podle současných plánů odstaveny v roce 2033. Může se tak stát ale i dříve kvůli nerentabilitě výroby. Pro mezidobí mají být přechodovou technologií plynové elektrárny, které doplní rozvoj obnovitelných zdrojů. Ministr Vlček je jedním z iniciátorů návrhu novely energetického zákona, která má zrychlit povolovací procesy u nových plynových elektráren s výkonem nad 100 megawattů. „Rád bych pro tento návrh vyjednal i podporu opozice, která též poukazuje na riziko zdrojové nepřiměřenosti po konci uhlí, protože u takové věci je důležitá celospolečenská shoda,“ vysvětlil.

Navzdory plánovanému zapojení plynu se počítá s tím, že se Česko stane z exportéra elektrické energie jejím dovozcem. Vlček to nevidí jako zásadní problém. „Že jsme čistým exportérem, platí jen u elektřiny, nikoli u ostatních energií, jako je plyn či ropa. Já jsem zastáncem toho, že ani u elektřiny nemusíme nutně pokrýt potřebu ze 100 procent. Zbytek, nejlépe z obnovitelných zdrojů, můžeme dovážet ze zemí, které k tomu mají lepší podmínky,“ předložil svou vizi ministr.

Česko rozvíjí i vlastní obnovitelné zdroje. Značná je podle Vlčka dynamika vzestupu fotovoltaiky, zatímco u větrné energetiky je to o poznání slabší. Pomoci má opět zrychlení povolovacích řízení. „Jednáme o takzvaných akceleračních zónách, což jsou lokality, které by měly jiný režim povolovacích procesů. Zároveň by bylo dobré, kdybychom mohli trhu nabídnout dostatek finančních zdrojů, využít k tomu například prostředky z evropského Modernizačního fondu a motivovat investory, aby takové zdroje stavěli,“ uvedl Vlček.

Rozhodnou toky peněz

Evropské zdroje mohou určitě pomoci při transformaci celých segmentů ekonomiky, Česko ale nesmí promeškat příležitost. "Tento a příští rok jsou zásadní pro kvalitní a včasné využití evropských fondů, které mají v Česku nezastupitelnou roli. Třeba při investicích do dopravní infrastruktury mohou evropské fondy pokrýt až 40 procent veřejných investic,“ upozornil ekonomický poradce Zastoupení Evropské komise v České republice Josef Schwarz. Národní plán obnovy například financuje řadu klíčových investic do elektrifikace a digitalizace železnic, stejně jako do zvýšení energetické účinnosti budov. „Evropská unie podporuje spolupráci mezi firmami a výzkumnými centry, vznikly digitální inovační huby na podporu malých a středních podniků, počítá se se vznikem infrastruktury týkající se umělé inteligence,“ vyjmenoval Schwarz rodící se projekty. Zároveň dodal, že brzy do Česka dorazí zástupci Evropské komise, kteří připraví nový balík doporučení, jaké strukturální reformy v Česku provést a kam směřovat veřejné investice.

Zásadní roli přisuzuje přídělu zdrojů z EU i ředitel odboru Politiky udržitelnosti na ministerstvu financí Ota Melcher. "Máme obrovskou výhodu, že má ČR k dispozici velký balík peněz z evropských fondů,“ uvedl. Zároveň zdůraznil, že je třeba mít jasno, jak budou dostupné prostředky využity. „Tyto peníze rozhodnou o tom, kde bude Česká republika za deset či patnáct let v dodavatelských řetězcích,“ podotkl Melcher.

Jeho útvar, který začal fungovat v polovině minulého roku, se má zabývat financováním tranzice ekonomiky. Odhady a propočty, které zatím vláda neschválila, hovoří o výdajích v bilionech korun. Podílet se na nich budou vedle evropských fondů české veřejné zdroje, ale zejména soukromý sektor. Ten ovšem do rozvoje a modernizace investuje v každém případě. "Dekarbonizaci vlastně ani nelze oddělit od dávno probíhající obnovy kapitálu na straně soukromého sektoru. Když firmě dojde vybavení, investuje do nového, efektivnějšího, úspornějšího atd. A Česko je krásným příkladem toho, že dekarbonizace a hospodářský růst nejsou neslučitelné koncepty,“ uvedl Melcher.

Ke směřování peněz do udržitelnosti má přispět zejména evropská taxonomie, tedy jakýsi katalog udržitelných ekonomických aktivit. Nakolik se s ním firmy v Evropě sžívají, ukazuje EY EU taxonomy barometer. „Vývoj je pozitivní. Překážky přetrvávají, stejně jako problémy s výkladem, způsobem aplikace. Nicméně je zjevné, že firmy se naučily s taxonomií pracovat. Je to i tím, že teď procházejí svými prvními audity, na které se musely připravit,“ vysvětlil manažer služeb v oblasti udržitelnosti a klimatické změny v EY Ondřej Štolba. Největší soulad s taxonomií vykazují podle loňského barometru kapitálové výdaje, které naznačují směřování byznysu do budoucna. Taxonomie ale podle Štolby pozitivně působí „i za oponou“. Lze to vidět na tocích investic, účasti v tendrech a jejich podmínkách a podobně. „Propisuje se to směrem k menším dodavatelům, a to nejen evropským, ale i mimoevropským a najednou vidíme, že taxonomie pracuje ve prospěch udržitelnosti dalece za nějakým výkazem,“ přiblížil manažer EY.

Klíčem jsou inovace

Jedna z nejvýraznějších tváří tématu udržitelnosti v Česku, zakladatelka Institutu cirkulární ekonomiky Soňa Klepek Jonášová, na druhé straně upozornila na téměř všudy přítomný greenwashing neboli malování vlastních aktivit na zeleno. Praxe za zeleným marketingem značně pokulhává, jak podle ní vyplývá například z analýzy komunálního odpadu. „Je tam 40 procent bioodpadu, který by mohl být využit na produkci udržitelné energie, šest procent textilu, skládkuje se ale třeba i naprostá většina suti z demolovaných staveb a spousta dalšího využitelného materiálu končí na skládkách. Přitom tu jsou dobré nápady a zajímavé projekty. Je třeba problémy pojmenovávat, dívat se na celý životní cyklus produkce, využít naše know-how, škálovat ho do pilotních projektů a příští rok můžeme dělat summit o cirkulární ekonomice a ukázat světu, že máme na co být pyšní,“ vybídla Jonášová.

Příklady dobré praxe se určitě najdou, protože udržitelnost podněcuje byznys k inovacím. "Naše společnost se transformuje a stojí v čele proměny celého nikotinového odvětví. Přecházíme od cigaret k bezdýmným tabákovým výrobkům, tedy od spalování k nahřívání a dalším méně škodlivým alternativám užívání nikotinu. Elektronické přístroje, které toto umožňují, musely být nějakým způsobem vyvinuty, a to je záležitost inovací,“ uvedl manažer udržitelnosti v Philip Morris International Roman Grametbauer. Česká a slovenská pobočka nadnárodního gigantu byla podle něj pionýrem nejen v zavádění elektronických zařízení a jejich zpětného odběru, ale také v úsilí o recyklaci samotných náplní. Ty lze dnes zužitkovat ze 100 procent například tak, že je drticí přístroj přemění na pelety, které se následně přidávají do asfaltu.

Také ve skupině KKCG kladou podle ESG manažerky Zuzany Filipové důraz na průkopnická řešení. „Vždy se snažíme jít za hranice možností, nejlépe v propojení s inovacemi. Když chcete chytit vlak, je nejlepší být prvním vagónem, ideálně rovnou lokomotivou. To umožní jen inovace, nové technologie, vývoj. To je vlastně základ udržitelnosti,“ uvedla Filipová. Konkrétním příkladem je platforma reLosy, jejímž cíle je zužitkovat specifický odpad, který zůstává za produkcí jedné z firem z portfolia KKCG Sazkou. Z použitých losů dnes vznikají například tenisky nebo modulární nábytek.

Bez lidí to nepůjde

Paleta ekonomických aktivit je pestrá a tlak udržitelnost tak přináší velmi různorodé výzvy. S čím se potýká obor se zásadním dopadem na životní prostředí, ale i lidské zdraví, předestřel náměstek ministra zemědělství Miroslav Skřivánek: „zemědělství má velký problém s udržitelností. Je to problém, který není vidět, ale je velmi znát. V zemědělství pracuje jen zhruba 1,5 procenta práceschopné populace. Je to věc generační výměny a prostě nejsou lidi. Týká se to i ochrany životního prostředí. To, co vymyslí politici a úředníci, musí někdo odpracovat – zabránit erozi, zatravnit, zavádět krajinné prvky, vymyslet zemědělské systémy, aby vyhověly všem požadavkům čím dál náročnějších spotřebitelů, kteří nechtějí živého kapra před obchodem, ale klidně si tam koupí krůtí řízek, který přiletěl z Brazílie... Čili sledujeme to a říkáme si, co vlastně ta společnost chce? Chce udržitelnost? Řešit problémy zemědělství? Stojí za českými zemědělci a chce to s nimi řešit?“.