Povinné zprávy o udržitelnosti mají být jedním z hybatelů transformace směřující k udržitelnější ekonomice. Na počátku jejich sestavování musí firmy určit, která témata z ESG agendy jsou pro ně významná a je třeba se jimi zabývat. Toto vyhodnocení nese název dvojí materialita. Překvapit může tím, kolik vyžaduje času, odbornosti i účastníků. Poměrně často ale podnikům přináší i nečekané výsledky. V živém streamu Trendy v udržitelnosti celý proces přiblížily Zuzana Rozsívalová a Tereza Sedlmajerová z poradenské společnosti Forvis Mazars.
Úkol zpracovat dvojí materialitu přináší směrnice o povinném nefinančním reportingu známá pod zkratkou CSRD. "Proč dvojí? Protože společnosti témata z oblasti ESG hodnotí ze dvou úhlů pohledu. Jednak se zamýšlejí nad dopadovou materialitou neboli nad tím, jaká témata jsou pro ně významná z pohledu jejich dopadu na okolí, pod kterým si můžeme představit jak jednotlivce, tak životní prostředí. Druhý úhel pohledu je potom finanční materialita, kdy společnosti řeší, jak faktory udržitelnosti působí na jejich finanční stabilitu. V rámci finanční významnosti se rozlišují rizika a příležitosti," vysvětlila Zuzana Rozsívalová. Zdůraznila přitom, že dvojí materialita je základním stavebním kamenem celého procesu směřujícího k vydání zprávy o udržitelnosti.
Dvojí materialita se skládá ze čtyř fází. V rámci první, přípravné fáze je třeba zmapovat hodnotový řetězec firmy, tedy nejen její vlastní činnost, ale i to, co jí předchází zejména na straně dodavatelů, a co následuje v odběratelském řetězci. "Nutnost podívat se na hodnotový řetězec je relativní novinkou, a o to složitější to poprvé pro firmy může být,“ podotkla Tereza Sedlmajerová. Dále je součástí přípravné fáze analýza stakeholderů, tedy všech, na které firma působí a ovlivňuje je. "Zejména velké korporace mají často tento krok již ze své praxe za sebou, nebude se tedy zpravidla pro většinu z nich jednat o zásadní změnu," zhodnotila Sedlmajerová. V rámci příprav pak zmínila ještě konsolidaci všech důležitých podkladů, které budou pro dvojí materialitu třeba. Může jít o legislativu, ale třeba také o dřívější analýzy či zprávy o udržitelnosti.
Následuje druhá fáze, jejímž předmětem je identifikace konkrétních dopadů, rizik a příležitostí. Úkolem firmy je stanovit si rozsah veškerých témat a podtémat, kterými se bude dále v rámci dvojí materiality zabývat. Nápovědou jsou v tom reportingové standardy ESRS. Nelze se ale opřít pouze o ně a podniky se musí zamyslet i nad specifiky svého odvětví.
Ve třetí fázi nastává samotné hodnocení dopadů, rizik a příležitostí. "Jde o část, nad kterou firmy tráví nejvíce času z celého procesu," upozornila Tereza Sedlmajerová. V případě dopadů vyplývá z nastavené metodiky povinnost zhodnotit čtyři kritéria, a to míru závažnosti či přínosu, rozsah, pravděpodobnost, pokud jde o dopad potenciální, a napravitelnost, je-li dopad negativní. Do tohoto hodnocení by přitom měli být zapojeni již zmínění stakeholdeři. Finanční významnost si žádá hodnocení pouze dvou kritérií – velikosti rizika či příležitosti a jejich pravděpodobnosti.
Čtvrtá fáze je pak reporting samotný. "Firma je povinna reportovat nejenom to, co jí z dvojí materiality vzejde jako povinné a významné – tedy konkrétní dopady, rizika a příležitosti, ale musí popsat detailně i celou cestu, kterou k výsledkům došla," zdůraznila Tereza Sedlmajerová.
Vyhodnocených dopadů na okolí bývá podle expertek z Forvis Mazars řádově několik desítek. Typickým příkladem jsou emise skleníkových plynů, dále může jít o skládkování odpadů, vysokou pracovní úrazovost nebo rozdílné odměňování mužů a žen. V případě finanční významnosti mohou být rizikem například náklady na nápravu znečištění životního prostředí a také související újma na pověsti společnosti. Naopak v kolonce příležitostí se často objevují investice do obnovitelných zdrojů energie.
V každém případě je dvojí materialita komplexní a náročný proces. "Znamená to vymezit si dostatek času. Když vezmeme klasickou velkou firmu, naše doporučení se pohybuje mezi třemi až šesti měsíci. U korporací se složitější strukturou nebo s celou řadou aktivit to může být i více," nastínila Zuzana Rozsívalová. Vedle náročnosti časové je ovšem třeba brát v potaz i náročnost znalostní. "Nelze spoléhat na to, že si člověk, který začne zpracovávat dvojí materialitu, přečte legislativu a bude to umět z hodiny na hodinu nebo ze dne na den. Související legislativa je poměrně rozsáhlá, takže je nutná odborná připravenost, ať už interní nebo externí," upozornila Zuzana Rozsívalová.
Umí se zpracováním dvojí materiality pomoci software? Jaké důvody velí proces zdokumentovat a jak často je třeba ho opakovat? Proč bývají firmy překvapeny výsledky? Poslechněte si celý rozhovor se Zuzanou Rozsívalovou a Terezou Sedlmajerovou, které v detailu rozebírají základní stavební kámen ESG reportingu.
Comments