Stavebnictví se bude muset přizpůsobit celostnímu pohledu na environmentální dopad staveb. Do jejich uhlíkové bilance se bude započítávat výstavba a použité materiály, náročnost provozu, ale i další osud po ukončení životnosti. „V horizontu 100 let pochází 20 procent uhlíkové stopy z výstavby a 80 procent z provozu,“ přibližuje výsledky aktuálních propočtů Kristýna Faltýnková z PRK Partners. V podcastu Trendy v udržitelnosti, který vzniká na Info.cz ve spolupráci s projektem [ta] Udržitelnost, také říká, že pro stavby je nejlepším koncem druhý život po rekonstrukci a že pro recyklaci je ideální stavba jako Karlštejn.
Celý rozhovor si můžete pustit nebo poslechnout v audio verzi také na TOMTO odkazu.
Požadavky na udržitelnost změní výstavbu nejspíš více, než se zatím může zdát. Přelomem bude leden 2028, protože od tohoto data se budou muset stavby posuzovat z pohledu celého jejich životního cyklu. „Zatím se praktikují dva celkem odlišné pohledy, jeden se zaměřuje na využití energie za dobu života stavby, druhý na samotnou výstavbu, její metody a použité materiály. Nově se to všechno spojuje dohromady s tím, že se musíme na budovu dívat jako celek včetně toho, co bude ve chvíli, kdy by měla nějakým způsobem přestat sloužit,“ přiblížila Faltýnková v podcastu vnikajícím ve spolupráci s projektem [ta]Udržitelnost.
Důsledky takového přístupu už podle ní modelově propočítávali experti z ČVUT na vzorku zhruba 50 domů z různých materiálů. Pokud vycházeli z normované životnosti domu 50 let, ukázalo se, že bez ohledu na konstrukční řešení pochází asi 50 procent uhlíkové stopy ze samotné výstavby a použitých materiálů a 50 procent má na svědomí spotřeba energií za dobu provozu. „Nicméně, když se na to podíváme v horizontu 100 let, což je běžně uvažovaná životnost rodinného domu, už jsme na poměru 20 procent z výstavby a 80 procent z provozu. Takže ono je dost zásadní, jak dlouho budova vydrží. V tu chvíli se snižuje dopad toho, z čeho ji postavíte,“ podotkla Faltýnková.
Jeden účel nestačí
Zásadní vliv v celkové bilanci udržitelnosti pak může mít i nově zohledňovaný konec životního cyklu stavby. „Otázka vůbec je, co pro budovu znamená konec. V současné chvíli z modelových příkladů vyplývá, že úplně nejlepší, co můžete dělat, jsou rekonstrukce, protože když například základní kostru ponecháte, tak materiály, a tudíž i uhlík do nich zabudovaný znovu využijete. V tu chvíli můžou dávat větší smysl stavby, které nevnímáme na první dobrou až tak udržitelně, jako třeba betonové konstrukce, oproti například dřevostavbám, jejichž životnost může být přece jenom kratší,“ vysvětlila Kristýna Faltýnková.
Hledisko konce životního cyklu bude podle ní třeba promítnout i do celkového pojetí projektu, který bude třeba koncipovat tak, aby mohl sloužit i k jinému účelu, než pro který je primárně stavěn. Snahy znovu využít někdejší vysloužilé průmyslové areály přitom ukazují, že to znamená myslet i na zasíťování a kapacitu infrastrukturních přípojek. „Dnes se naráží třeba na to, že přivaděče vody nemají dostatečnou kapacitu pro rozšíření výstavby. To může velmi omezovat možnosti, jak stavbu po skončení jejího prvotního účelu dál využít,“ řekla expertka PRK Partners.
Kristýna Faltýnková, PRK Partners a moderátor Jaroslav Kramer
Písek chceme, lomy ne
Velkým tématem stavebnictví jsou dnes podle Kristýny Faltýnkové již zmiňované materiály. Otázkou ovšem není jen to, z čeho nejlépe stavět, ale také zda bude z čeho stavět. „Asi nám dojde písek. A to je průšvih, protože písek je po vodě druhou nejvyužívanější surovinou na světě. V České republice se ho ročně spotřebuje nějakých jedenáct milionů tun a nelze přitom použít jen tak jakýkoliv písek. Například ten pouštní je příliš ohlazený větrem a ve stavebnictví nemá uplatnění,“ předestřela neudržitelnou vizi Faltýnková. Česko by proto podle ní mělo rychle otevírat nové lomy a pískovny. Do roku 2030 jich totiž má být zhruba 60 procent uzavřeno a uvést do provozu nové bude otázka řady let. Nejde jen o nalezení vhodných ložisek, ale také o zdlouhavé povolovací procesy. „Projevuje se tu takový ten klasický problém, kdy by všichni písek na výstavbu chtěli, ale nechtějí, aby se jim těžil za barákem a kolem jezdili těžce naložené náklaďáky, takže odpor k otevření nových těžebních míst je velký,“ vysvětlila Faltýnková.
Pokud se do roku 2030 problém nevyřeší, může v Česku opravdu začít chybět zásadní stavební materiál. Alternativou, o níž se dnes často hovoří v souvislosti se zaváděním cirkulární ekonomiky, je využití recyklovaných materiálů ze starých staveb. „Ze současných čísel vychází, že recykláty můžou pokrýt deset až 15 procent spotřeby stavebních materiálů v České republice, a to s ohledem na technologické postupy,“ vyčíslila Faltýnková. Různé materiálové inovace podle ní paradoxně někdy recyklaci znemožňují, protože když vznikají hybridy jako dřevoplasty, jejich přepracování a opětovné využití bývá problém. Ideální jsou v tomto směru čisté materiály, jak ostatně ukazují třeba staré hrady. Když přestaly sloužit jako šlechtická sídla, lidé z okolí je mnohdy využívali jako zdroj stavebnin. „Takový Karlštejn můžete i dnes, po mnoha stech letech, rozebrat a postavit z něj něco jiného,“ podotkla Kristýna Faltýnková.
Nakolik jsou dřevostavby opravdu ze dřeva? Jak souvisí udržitelnost a film Vlastníci? Kdo musí dát hlavu na špalek, aby mohli růst do výšky novostavby? Nejen to se dozvíte v rozhovoru s Kristýnou Faltýnkovou.
Comments