Obavy z nárůstu byrokracie, vyšších nákladů či požadavků neadekvátních ke stavu a možnostem tuzemské zemědělské reality. To jsou některá z témat, která se pojí se zaváděním udržitelných principů do českého zemědělství a potravinářství. Na druhou stranu část agendy Green Dealu sami zemědělci vítají a úspěšně implementují.
Kydání hnoje před úřadem vlády bylo nejpamátnějším symbolem letošních lednových protivládních protestů zemědělců. Odpor byl namířen nejen proti tuzemským lídrům, ale též proti těm evropským a především proti evropskému programu Green Deal. Do akce se nezapojila všechna oborová sdružení, přesto byl protest slyšet a ministra zemědělství Marka Výborného přiměl k větší aktivitě.
Zemědělcům obecně vadí nedostatečná komunikace a přílišná direktivnost, s níž se nová nařízení prosazují. Jak upozorňuje předseda Asociace soukromých zemědělců (ASZ) Jaroslav Šebek, návrhy také často opomíjejí aktuální situaci v unijních zemích. „Způsob, jímž byl Green Deal prosazován a komunikován ze strany komise, ale i úředníků a politiků v členských státech, vyvolal oprávněné obavy zemědělců z dalšího navýšení povinností a dalšího nepředvídatelného zatížení jejich podnikání.
Bylo také chybou, že obsahoval řadu požadavků bez ohledu na situaci v jednotlivých státech,“ říká Šebek. Hlavním problémem podle něj ale bylo, že úřady nenašly nástroje, které by do řešení klimatické situace zapojily většinu klasických sedláků. „Bylo potřeba myslet na to, aby tato opatření nenavýšila míru byrokracie a aby byla ponechána dostatečná autonomie těm sedlákům, kteří své krajině rozumí a nepotřebují přesně vymezená a shora diktovaná pravidla pro každý krok v rámci své činnosti. To se však na samém začátku nestalo,“ upozorňuje předseda ASZ.
Zvýšené byrokratické zátěže si je ministr zemědělství Marek Výborný vědom a na jejím odbourání se pracuje na národní i evropské úrovni. „U společné zemědělské politiky dochází k určitému zjednodušení na základě zkušeností z prvního příjmu Jednotné žádosti v roce 2023. Jde o zjednodušení některých podmínek plošných opatření. U projektových opatření došlo ke zjednodušení formulářů žádostí a také k výraznému zjednodušení postupu při zadávání zakázek. Státní zemědělský intervenční fond maximálně využívá veřejné registry a databáze, čímž jsou významně eliminovány počty povinných příloh dokládaných k žádosti,“ uvádí Výborný.
Dobrá strategie
Snahu omezit bobtnání administrativy spojené s novými povinnostmi ministr ilustruje na příkladu nařízení proti odlesňování, které se nově vztahuje i na zemědělské komodity a na vývoz dotčených komodit a produktů. „Hlavní povinností hospodářských subjektů a velkých obchodníků je vedení systému náležité péče, jehož prostřednictvím mají shromažďovat potřebné informace a eliminovat riziko, že relevantní produkty způsobují odlesňování. Jsem si vědom náročnosti plnění těchto povinností, a proto připravujeme novelu zákona o dřevě, jejímž cílem je naplnit požadavky nařízení proti odlesňování a zároveň co nejvíce snížit administrativní a ekonomickou zátěž pro jednotlivé subjekty v rámci zemědělského a lesnického sektoru,“ doplňuje ministr.
Každodenní kontakt s půdou a krajinou vede k tomu, že v českém zemědělství není příliš prostoru pro klimatický skepticismus. Zvolené unijní strategie jsou podle Šebka vhodnou reakcí na klimatickou změnu. Jen je potřeba pojmout je tak, aby zemědělství posílily, nikoli naopak. „Většina odpovědných zemědělců, kteří převážně pracují na svém majetku a na svých pozemcích, rozhodně vnímají, že klimatická krize a ohrožení ekosystémů je realitou.
Zelená dohoda a Fit for 55, tedy směrnice, které mají řešit hrozbu klimatické a ekologické krize, mohou zajistit ochranu planety bez zhoršení kvality života. Tyto environmentální, ale i ekonomické a politické souvislosti jsou zásadním kontextem, v němž je potřeba uvažovat o budoucích strategiích agrární oblasti. Pro celkový úspěch Green Dealu v podnikatelské praxi je však potřeba vzít některé oblasti za trochu jiný konec.“
Udržitelné není jen environmentální
Důležitou součástí Strategického plánu společné zemědělské politiky v období 2023–27 je podpora technologických inovací. V běhu jsou různé dotační tituly a podle ministra Výborného je o ně mezi zemědělci zájem. „Velké naděje vkládáme do intervence Podpora operačních skupin a projektů Evropského inovačního partnerství. Zde mohou nejen zemědělci, ale i potravináři či lesníci ve spolupráci v rámci takzvané operační skupiny zavádět inovace do praxe. Financovány jsou nejen výdaje na investice spojené s vlastní inovací, ale právě i potřebná spolupráce a dále propagace výsledků projektu, která má pomoci se šířením zavádění inovací. Tento dotační titul byl poprvé zaveden v programovém období 2014–2020, kde se realizovalo prvních 11 projektů. Nový model se ujal a v rámci prvního kola Strategického plánu společné zemědělské politiky bylo podáno již 86 projektů.“
Výborný dále zmiňuje podporu precizního zemědělství, kdy jsou v programu Investice do zemědělských podniků zvýhodňovány projekty žadatelů, kteří pořizují stroje a zařízení pro precizní zemědělství. Mimo jiné jsou v této intervenci preferovány i projekty, které navazují na výsledky projektů realizovaných právě v rámci Evropského inovačního partnerství.
Z dat získaných z loňského průzkumu mezi zemědělci vyplynulo, že zavádění moderních technologií se tuzemská prvovýroba rozhodně nebrání. „V rostlinné výrobě využívá alespoň některé z moderních technologií zhruba 30 procent zemědělců. V živočišné výrobě se to velmi liší podle druhu chovaných zvířat, ale například v chovech dojnic téměř 70 procent dotazovaných podniků využívá alespoň jednu ze sledovaných technologii precizního či automatizovaného zemědělství. Vzhledem k tomu, že tyto moderní technologie a postupy potřebují i poměrně dobře vzdělanou obsluhu, snažíme se podporovat i naše oborové střední školy. Prostřednictvím programu Centra odborné přípravy do roku 2028 poskytneme resortním středním a vyšším odborným školám dotaci 350 milionů korun na nákup nejmodernějších učebních pomůcek – například zemědělské roboty a další inovativní technologie,“ dodává ministr.
Zavádění technologií však podle šéfa ASZ Šebka není samospásné. Za funkční řešení Šebek považuje zavádění kombinace různých adaptačních a mitigačních opatření. Rozumná míra Green Dealu je podle něj jednoznačně budoucností společné zemědělské politiky EU, musí však jít ruku v ruce se zachováním svobody a motivace místně ukotvených zemědělců. „Společnost se nemůže spoléhat jen na technologický vývoj či na cestu přísných regulativů, ale bude muset mnohem více vycházet z přirozeného zájmu sedláků, kteří kolem svých zemědělských pozemků žijí a logicky znají nejlépe místní podmínky.
U Green Dealu nelze mluvit jen o udržitelnosti z hlediska environmentálního, ale také o udržitelnosti přirozených motivací pro dotčené farmáře,“ myslí si předseda ASZ. Za vhodná opatření považuje snahu o navýšení ploch ekologického zemědělství, které nepoužívá žádné chemické postřiky ani průmyslová hnojiva ze současných 15 procent zemědělské půdy na 25 procent, podporu rozšiřování ploch s plodinami, které vážou dusík, ochranu ploch mokřadů a rašelinišť, které významně poutají uhlík, či podporu opatření k zabránění úniku NH3 z polí a zemědělských provozů do ovzduší.
Příprava na ESG reporting
Součástí evropské snahy o transformaci hospodářství ve prospěch udržitelnosti je postupné zavádění povinnosti nefinančního reportingu. I tuzemské agrární a potravinářské firmy se tak připravují na tuto novinku. Zemědělský kolos Agrofert vnímá ESG reporting jako administrativní povinnost, která vyplývá z obecného trendu odpovědného chování firem. „Jen odpovědná produkce v oblasti agropotravinářského sektoru je dlouhodobě udržitelná. Proto se snažíme při naší výrobě životní prostředí zatěžovat co nejméně, například snižováním gramáže obalů, edukací zákazníků a produkcí takových balení, u kterých dochází k co nejmenšímu plýtvání, zaváděním technologií vedoucích k úspoře energií či surovin,“ uvádí PR manažer Agrofertu Pavel Heřmanský.
ESG reporting se však také stane vhodným nástrojem pro porovnání přístupu jednotlivých hráčů a může změnit situaci na trhu ve prospěch větší konkurence i rychlejšího zavádění inovací. „ESG reporting sjednotí publikovaná data a učiní je porovnatelnými. Stakeholdeři tak do ruky dostanou transparentní a jednotný nástroj, jak se daným firmám daří naplňovat své závazky v oblasti udržitelnosti. To samozřejmě povede ke zrychlení tempa inovací a důrazu na to, aby veškeré stanovené cíle byly splněny nejpozději ve stanoveném roce. Ta nejzásadnější data tak budou pod veřejným drobnohledem,“ říká manažer udržitelnosti pro střední a východní Evropu ve společnosti Danone Ivan Holub.
Podobně jako Holub si i manažerka udržitelnosti v tuzemské Nestlé Martina Šilhánová myslí, že povinnost ESG reportingu může celou zemědělsko-potravinářskou branži zásadně proměnit.
„Nestlé se přihlásilo k závazkům podle SBTi. Zahrnujeme celý náš hodnotový řetězec. To znamená vysokou potřebu spolupráce jak s dodavateli, tak s našimi zákazníky. Jsme závislí na sdílení dat například o emisích CO2 od našich dodavatelů a stejně tak pak na našich datech závisí naši zákazníci. To je na jednu stranu náročné, na druhou stranu to také pomáhá otvírat možné spolupráce pro dosažení cílů obou nebo více stran. ESG to z mého pohledu formalizuje a urychluje u firem, které by se tomu začaly věnovat až za delší dobu.“
Závazky a funkční řešení
Zatímco firmy se zahraničními matkami již mají k dispozici různé jízdní řády pro dekarbonizaci svého působení, které jsou v různé míře závazné i pro národní divize, v případě Agrofertu koncept teprve vzniká. „Formální nastavení závazků u nás probíhá, takže je nebudeme zatím zveřejňovat. Všímáme si, že z hlediska externích stakeholderů se často zájem v případě ESG reportingu omezuje na snižování uhlíkové stopy. My budeme sledovat ve svých opatřeních i ostatní prvky environmentální zátěže,“ říká Heřmanský. Oproti nadnárodním gigantům má Agrofert díky lokalizaci svého působení o část starostí méně. „V oblasti potravin bychom se měli snažit o co nejmenší plýtvání, o co nejracionálnější obalové hospodářství a co nejefektivnější logistiku, která zamezí zbytečnému převážení potravin napříč kontinentem či přes celou planetu. Proto jsme hrdí na naši lokální produkci a využívání především lokálních zdrojů,“ dodává Heřmanský.
Naopak tuzemská divize Danone již přispívá k naplňování rámcových cílů závazných pro celou společnost. „V únoru loňského roku jsme publikovali strategický rámec pod názvem Danone Impact Journey, který se zaměřuje na tři pilíře udržitelného rozvoje: zdraví, příroda a lidé. S každým jsou spojeny konkrétní závazky, které budou naplňovány v letech 2025, 2030 a 2050. V našem regionu se soustředíme primárně na snižování podílu cukru v mléčných produktech určených dětem, což spadá pod pilíř zdraví, snižování uhlíkové stopy, včetně redukce emisí metanu, a přechod na cirkulární obaly, což spadá pod pilíř příroda, a rozvoj environmentálních a společenských standardů v rámci certifikace B corp včetně naplňování dalších cílů, jako jsou gender balance a pay gap, což spadá pod pilíř lidé,“ přibližuje Holub.
Firma Nestlé představila v roce 2019 svůj plán dosáhnout v roce 2050 nulových emisí. Postupných kroků na této cestě je podle Martiny Šilhánové celá řada. „Hlavní jsou cíle v dekarbonizaci, získávání surovin z udržitelných zdrojů, například z regenerativního zemědělství, snižování používání virgin plastu v obalech, připravenost našich obalů k recyklaci, ale také závazky ohledně nakládání s vodou či energie z obnovitelných zdrojů v našich závodech. Nelze opomenout ani závazky z pilíře S, jako je dodržování lidských práv, podpora diverzity, množství žen a mužů ve vedoucích pozicích, program Nestlé needs Youth, podporující mladé lidi na jejich kariérní cestě, nebo podpora komunit,“ vypočítává manažerka.
Podle Holuba je zásadní, aby implementace opatření probíhala způsobem, který nepodryje konkurenceschopnost národních, ale ani evropských zemědělců a potravinářů. „Zcela zásadní je harmonizovat opatření pro celoevropský trh tak, aby byly zajištěny stejné podmínky pro všechny dotčené subjekty. V tomto ohledu je však nezbytné hledět i za hranice EU a stejným způsobem nastavit stejné parametry pro firmy dovážející do EU ze třetích zemí, a zajistit tak, že evropský trh bude zásoben produkty, které již musí splňovat nastavená kritéria udržitelnosti,“ uvádí manažer Danone. Osobně se domnívá, že i ta aktuálně nejdiskutovanější témata a opatření v oblasti udržitelnosti, například regulace PPWR (nařízení o obalech a obalových odpadech) přinesou nakonec kýžený efekt.
Martina Šilhánová navazuje s tím, že z jejího pohledu dává smysl stanovit si závazky podle STBi ve všech třech scopech. „Musíte sledovat celý životní cyklus vašich produktů a spolupracovat na doručení těchto cílů s dalšími aktéry,“ vysvětluje. Velký přínos vidí též v závazku získávat suroviny pro výrobu z udržitelných zdrojů, jako je regenerativní zemědělství. „Změnu zemědělského hospodaření považuji za zásadní pro společnost a naši krajinu. Naším úkolem je zajistit potraviny pro stále rostoucí globální populaci v podmínkách klimatické změny. Regenerativní zemědělství svými technikami, jako je minimální zásah do půdy, celoroční zelený pokryv využíváním meziplodin, využívání organických hnojiv místo chemických a také střídání plodin, agrolesnictví a další, přispívá k lepšímu zdraví půdy, zlepšuje schopnost půdy zadržovat vodu a uhlík, podporuje biodiverzitu a další. Ze zdravé půdy mohou růst kvalitní suroviny, a to je to, co jako potravináři potřebujeme,“ uzavírá manažerka.
Comments